Při stavbě domu nás čeká zpravidla hned někdy na začátku otázka oplocení našeho pozemku. Někdy ještě na parcele není ani náznak nového obydlí a majitelé už řeší ploty. A je to pochopitelné – člověk má od nepaměti potřebu vyhradit si svoje území, označit si vlastní teritorium a ochránit tak svůj majetek před nenechavci. Jen ti velmi odvážní se dokážou zamyslet i nad otázkou, zda je třeba vůbec plot stavět. Všichni přece dobře známe z amerických filmů domy bez plotů, jen udržovaný trávník s několika keři a stromy, chodníček ke vchodu a ke garáži a to je vše. Každopádně tento způsob je hezký a levný, protože každý plot bude stát jeho majitele poměrně hodně peněz. A pokud ho bude chtít vysoký a bytelný, tak to platí dvojnásob. Někteří lidé si totiž ještě stále staví ploty typu „hlavně ať na nás není vůbec vidět“. Jen málokdo má tu odvahu a vybuduje si pouze jakýsi náznakový plot, který naopak kolemjdoucím umožní spatřit třeba hezky upravenou zahradu a krásně kvetoucí rostliny. A naopak obyvatelům domu nechá výhled třeba na louku, pole, les nebo na ulici, kde se pořád něco děje.

Ze všech možných způsobů oplocení je tím nejestetičtějším a přes nutnost pravidelné údržby i nejoblíbenějším plot dřevěný. Je totiž velmi variabilní a hezký. Sluší prakticky každému pozemku a domu.  Kámen, kov, beton nebo dokonce plast toto nenabízí. Také v barevnosti si může dřevo dovolit mnohem více než jiné materiály. Ploty mohou být celodřevěné, nebo s kamennou, betonovou či cihlovou podezdívkou. Lze je stavět ze svislých latěk nebo z horizontálně kladených prken. Další široký výběr skýtají průmyslově vyráběné polotovary - od desek a planěk přes ozdobně frézované plotové výplně v různých tvarech a velikostech. Sloupky dřevěného plotu mohou být betonové, kovové nebo opět dřevěné. Často se také ale vyzdívají z betonových tvarovek, umělého pískovce nebo také z cihel.

Někde v půli cesty mezi plotem a žádným plotem, je plot živý. Je to ideální způsob, jak ohraničit pozemek, ale také ten rozčlenit na určité části. Živý plot je také velmi účinný ochránce před větrem.  Z jehličnanů, které slouží, jako živý plot nejčastěji je třeba uvézt tis nebo zerav, který známe spíše pod názvem túje. Tis je krásný, ale roste pomalu a je dost drahý. Túje jsou levnější, rychleji rostou, ale určitě nejsou tak elegantní. Živý plot je možno vytvořit i s listnatých keřů, a to jak stále zelených tak opadavých. Domácí opadavé listnáče jsou levné, rostou rychle a nejsou nijak náročné na kvalitu půdy. Nejvhodnějšími jsou habr, buk, dřin či ptačí zob. Ze stálezelených dřevin se nabízí hlavně zimostráz a hlohyně. Plot mohou samozřejmě tvořit i kvetoucí dřeviny, pokud jsou schopny vytvářet květní pupence na zdřevnatělých výhoncích, jako kupříkladu zlatice.

Počítejte s tím, že živý plot, stejně jako dřevěný, bude vyžadovat péči. Stříhání, zalévání, hnojení. Nejvhodnějšími obdobími pro řez jsou předjaří a pozdní léto. Jehličnany střiháme zpravidla jednou ročně, a to v jarním termínu, listnaté druhy je lepší stříhat dvakrát v roce. V prvních letech po výsadbě zkracujeme větvičky zhruba o polovinu délky, později vždy asi 10 cm nad posledním řezem. Plot sice poroste pomaleji, zato bude patřičně hustý. Až budete plot vysazovat, pořádně se zamyslete. Neporoste jen do výšky, ale i do šířky. Nebude vám pak překážet? Projedete kolem něj se sekačkou? Půjdou dobře otevřít garážová vrata? Nebude se příliš rozrůstat k sousedovi? Na tyto a další otázky si určitě pečlivě odpovězte a pak teprve začněte sázet.