Při stavbě domu je potřeba dřív nebo později pozemek oplotit

Napsal dne 12. 02. 2011

Při stavbě domu nás čeká zpravidla hned někdy na začátku otázka oplocení našeho pozemku. Někdy ještě na parcele není ani náznak nového obydlí a majitelé už řeší ploty. A je to pochopitelné – člověk má od nepaměti potřebu vyhradit si svoje území, označit si vlastní teritorium a ochránit tak svůj majetek před nenechavci. Jen ti velmi odvážní se dokážou zamyslet i nad otázkou, zda je třeba vůbec plot stavět. Všichni přece dobře známe z amerických filmů domy bez plotů, jen udržovaný trávník s několika keři a stromy, chodníček ke vchodu a ke garáži a to je vše. Každopádně tento způsob je hezký a levný, protože každý plot bude stát jeho majitele poměrně hodně peněz. A pokud ho bude chtít vysoký a bytelný, tak to platí dvojnásob. Někteří lidé si totiž ještě stále staví ploty typu „hlavně ať na nás není vůbec vidět“. Jen málokdo má tu odvahu a vybuduje si pouze jakýsi náznakový plot, který naopak kolemjdoucím umožní spatřit třeba hezky upravenou zahradu a krásně kvetoucí rostliny. A naopak obyvatelům domu nechá výhled třeba na louku, pole, les nebo na ulici, kde se pořád něco děje.

Ze všech možných způsobů oplocení je tím nejestetičtějším a přes nutnost pravidelné údržby i nejoblíbenějším plot dřevěný. Je totiž velmi variabilní a hezký. Sluší prakticky každému pozemku a domu.  Kámen, kov, beton nebo dokonce plast toto nenabízí. Také v barevnosti si může dřevo dovolit mnohem více než jiné materiály. Ploty mohou být celodřevěné, nebo s kamennou, betonovou či cihlovou podezdívkou. Lze je stavět ze svislých latěk nebo z horizontálně kladených prken. Další široký výběr skýtají průmyslově vyráběné polotovary - od desek a planěk přes ozdobně frézované plotové výplně v různých tvarech a velikostech. Sloupky dřevěného plotu mohou být betonové, kovové nebo opět dřevěné. Často se také ale vyzdívají z betonových tvarovek, umělého pískovce nebo také z cihel.

Někde v půli cesty mezi plotem a žádným plotem, je plot živý. Je to ideální způsob, jak ohraničit pozemek, ale také ten rozčlenit na určité části. Živý plot je také velmi účinný ochránce před větrem.  Z jehličnanů, které slouží, jako živý plot nejčastěji je třeba uvézt tis nebo zerav, který známe spíše pod názvem túje. Tis je krásný, ale roste pomalu a je dost drahý. Túje jsou levnější, rychleji rostou, ale určitě nejsou tak elegantní. Živý plot je možno vytvořit i s listnatých keřů, a to jak stále zelených tak opadavých. Domácí opadavé listnáče jsou levné, rostou rychle a nejsou nijak náročné na kvalitu půdy. Nejvhodnějšími jsou habr, buk, dřin či ptačí zob. Ze stálezelených dřevin se nabízí hlavně zimostráz a hlohyně. Plot mohou samozřejmě tvořit i kvetoucí dřeviny, pokud jsou schopny vytvářet květní pupence na zdřevnatělých výhoncích, jako kupříkladu zlatice.

Počítejte s tím, že živý plot, stejně jako dřevěný, bude vyžadovat péči. Stříhání, zalévání, hnojení. Nejvhodnějšími obdobími pro řez jsou předjaří a pozdní léto. Jehličnany střiháme zpravidla jednou ročně, a to v jarním termínu, listnaté druhy je lepší stříhat dvakrát v roce. V prvních letech po výsadbě zkracujeme větvičky zhruba o polovinu délky, později vždy asi 10 cm nad posledním řezem. Plot sice poroste pomaleji, zato bude patřičně hustý. Až budete plot vysazovat, pořádně se zamyslete. Neporoste jen do výšky, ale i do šířky. Nebude vám pak překážet? Projedete kolem něj se sekačkou? Půjdou dobře otevřít garážová vrata? Nebude se příliš rozrůstat k sousedovi? Na tyto a další otázky si určitě pečlivě odpovězte a pak teprve začněte sázet.

Chcete konečně kvalitní bydlení? Plánujete stavbu domu svépomocí nebo si raději necháte rodinný dům vystavět od odborné stavební firmy, které nabízejí domy na klíč s velkou zahradou? Umístěte na svou zahradu nový a výkonný gril